Včera jsem tak přemýšlela a došla jsem k názoru, že nemám momentálně žádný sen. Tak trochu mi k tomu napomohla melancholie z písní co jsem si pouštěla. Měla jsem takovou lehce agresivně depresivní náladu. Pouštěla jsem si temnou grunge vlnu 90.let a nenáviděla se. A přemýšlela o snu, myslím nějaký malý sen (něco si koupit, něco se naučit, atd...). Po chvíli strávené na internetu jsem došla k novému cíli. Našla jsem si novou vášeň. Koupím si elektrickou kytaru. A ne jen tak nějakou, ale Epiphone Les Paul, na které hrál John Lennon. Protože bydlím v panelovém bytě, tak by mě asi sousedi neměli rádi, kdybych to tam nějak řezala. Ale já našla dobrou alternativu. Je to klasická elektrická kytara, ale zapojovací kabel nemá do komba, ale do konzole Xbox 360. Součástí balení je i výukové cd, jak se naučit hrát legendární rockové songy. Vzhledem k tomu, že mám live účet na Xboxu, tak si budu moct dokupovat další písně. Zní to geniálně, sousedy rušit nebudu (hraní na TV tak nahlas není), zabiju čas a třeba se jednou stanu slavnou rockovou legendou. Zde je odkaz na mojí novou lásku kytaru.
Tak to je ona. Je pěkná co? A cena není tak závratná, cca 4 000 Kč.
Jsem realista, takže si jí pořídím nejdřív až 10. 4. 2013 (nebo to nevydržím a bude moje dřív :)).
Úplně se vidím, jak jí beru do ruky. Hrábnu do strun a to dřevo zazpívá jako mariňák v bordelu po třech letech na moři.
Zpátky ke grunge. Grunge vychází z punku a heavy metalu 80. let. Mě osobně nevadí, ale není to vyloženě můj styl. A to hlavně kvůli tomu, že má co dočinění s úpadkem a koncem glamové scény. Glamem žiju a to grungi neodpustím, i když pomohl punku se vzchopit a nabrat druhý dech. Texty jsou melancholické, temné, depresivní. Stále mám před očima sjetého Kurta Cobaina (Nirvana), který na podiu duchem naprosto nepřítomen onanuje s kytarou, svým hlasem a emocemi. Největší rozkvět byl v roce 1991 a rychlá sláva Nirvany. Tak jak byl rychlý začátek, tak i konec tohoto stylu. Plamen slávy grunge začal vyhasínat v roce 1994 (smrt Kurta Cobaina). Samozřejmě své fanoušky má doteď, ale jeho sláva už je nenávratně pryč.
Malá ochutnávka:
Tady takový malý vtípek, někdo pochopí, někdo ne:
Je to Robin Sparcles-Daggers z How I meet your mother :D.
Myslím, že dnešní melancholie a depka stačí.
Příští článek o dalším mém oblíbeném hudebním stylu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář. Hezký den :)