Trocha filozofie

Filozofický tip: existujeme nebo jsme jen halucinace?

K = Klára; H = Houba

K: Hele houba!
H: Jestli mě sníš, tak ti nesplním tři přání.
K: A když tě nesním, tak mi je splníš?
H: To jsem neřekla.
K: A nemělo by to být spíš jaksi naopak?
H: Ty mi chceš splnit tři přání?
K: Tak to jsme zrovna nemyslela. A jak to, že vůbec mluvíš?
H: To proto, že jsi ze mě kousek ochutnala. Jsem halucinogenní houba.
K: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic neřekla.
H: Neřekla.
K: Hmm, a tohle jsi řekla?
H: Ne.
K: Aha. Je to jasné. Ty vlastně vůbec neexistuješ. Nemyslíš, tedy nejsi.
H: Proč bych neměla myslet?
K: No, protože jsi můj přelud. Kdybys myslela, tak bych o tom musela něco vědět.
H: Ale co když jsi naopak ty moje halucinace?
K: Ale já myslím!
H: Tím bych si na tvém místě nebyla tak jistá.
K: Ostatně, houby nemůžou mít halucinace.
H: Cože? Jsem halucinogenní houba, tak proč bych neměla mít halucinace?
K: Protože houby nemají mozek.
H: Ale?! A mají okýnka a komínek?
K: Éééé. Ne. Okýnka a komínek má dům.
H: Takže já jsem dům?
K: Nóóó, řekla bych, že jsi houba, která má okýnka a komínek a současně maličký dům, který vyrostl v lese a mluví.
H: To zní dost bláznivě. Ještě trváš na tom, že jsem tvoje představa?
K: Ale ano!
H: Tedy jsi blázen.
K: Nesmysl, to je proto, že jsme tě snědla. Je to přechodné.
H: Snědla jsi svoji halucinaci?
K: Né, počkej! Snědla jsem tě předtím, ve skutečném světě, když jsi ještě nebyla halucinace. Nepřekrucuj fakta.
H: Skutečnost neexistuje. Reálná je jenom přítomnost, minulost je fikce.
K: To je nesmysl. Moje minulost existovala, já se na ni pamatuju.
H: Ale teď neexistuje, to nemůžeš popřít.
K: Existuje, jako minulost.
H: A já existuju jako halucinace. Jaký je v tom rozdíl?
K: (myšlenka) To je ale protřelá houba.
K: Ostatně, třeba nemyslíme ani jedna. Třeba je nějaký Bůh-stvořitel a vesmír je jeho komix.
H: Třeba jich je šest miliard.
K: Šest miliard bohů? To je směšné.
H: To ještě neznamená, že to není pravdivé. Znám houby, které tvrdí, že skutečný vesmír nemá dva, ale tři rozměry.
K: Ha Ha Ha Ha!
H: Ha Ha Ha!
H: Má Bůh depresi?
K: Jak to mám vědět?
H: Jestliže nás stvořil Bůh k obrazu svému, pak naše jednání a naše slova jsou projekcí jeho myšlenek.
K: Takže zkoumáním sebe můžeme poznat Boha.
H: Bůh je tedy houba.
K: Kdyby byl Bůh houba, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém by lidé jedli houby. Přemýšlej.
H: Kdyby byl Bůh člověk, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém houby můžou otrávit lidi.
K: Počkej, co tím chceš říct?
H: Že Bůh nemůže být člověk.
K: Né, ty tím něco naznačuješ, já to poznám…!
H: To je dost, že ti to došlo.
K: TY JSI JEDOVATÁ HOUBA ?!!!
H: Proč myslíš, že na mě nejsou žádní slimáci?
K: Takže já umřu.
H: To jsi ale věděla už předtím, ne?
K: Ano, ale nevěděla jsem, že to bude tak rychle!
H: Čas je relativní.
K: To je dobré, utěšuje mě houba, která mě otrávila.
H: Mě z ničeho neobviňuj – nenutila jsem tě, abys mě jedla.
K: Ale mohla jsi mě varovat!
H: Už jsi někdy slyšela o tom, že by houba varovala houbaře?
K: Já umřu!
H: To už jsi říkala.
K: Dej si na mě pozor, můžu tě klidně rozšlapat.
H: Mě to nevadí, výtrusy už jsou zralé.
K: Co, ty se nebojíš smrti?
H: Z každého výtrusu vyroste moje dokonalá kopie. Já už jsem vlastně umřela mockrát.
K: Hmm, a jaké to je, být mrtvý?
H: Není to zas tak velký rozdíl.
K: Pro houbu možná ne, ale já jsme člověk.
H: Z mého pohledu je člověk jenom zbytečně komplikovaná houba.
K: (myšlenka) Přece jenom ji rozšlapu.
K: Kristepane! Cítím píchání po celém těle! To jsou příznaky?
H: Ale ne, to sis jenom stoupla do mraveniště.
K: Kurva! Au! Au!
H: Přijde to rychle.
K: A co posmrtný život?
H: To záleží na tom, jestli Bůh napíše druhý díl.
K: Takže smrt je jenom.....
H: .....konec komixu.
K: Ano, ale to je prostě nesmysl, aby konec přišel v nejlepším. Jsem si naprosto jistá, že konec v tuto chvíli nastat nemů..…